Tuplovaný Ježek? A něco lepšího tam nemáte…?

Jak již název této eseje napovídá, dnes si nepopovídáme o jednom barážovém mači, ale rovnou o dvou. A to dokonce o „plejofovém“ dvojzápasu se stejným soupeřem, se kterým jsme skončili první, a načali druhou čtvrtinu baráže. Povídání to však, narozdíl od toho o parádním večeru v Pardubicích, bude o něco málo smutnější. Nedá se nic dělat, tempo baráže a její složení je neúprosné. Chceš si odpočinout jako hráč? Ani nápad! Pěkně se po smolně prohraném zápase seber, nazuj brusle, odtrénuj povinnou dávku, zejtra tě totiž čeká další nálož s neméně náročným soupeřem. Jseš fanoušek? Že nemůžeš po Pardubicích nebo Varech mluvit? Hohó, my ze svazu Tě to naučíme! No a tak se to krásnou poaprílovou neděli jedem do Jihlavy znovu učit. Hráči vítězit, my křičet.

Na parkovišti kdesi uprostřed strašnického údolí (v životě jsem tam jakožto zkušený Pražák nebyl!) se scházíme ve čtyřech lidech, venku vedro jak v létě – skoro se chce odskočit si na nějaké koupaliště. Ale kdeže, my jedem na hokej! Zpětně možná trochu zamrzí neorganizace nějakého vlakového výletu, co do spojení, tak do počtu zúčastněných PMF by se asi něco vymyslet dalo a určitě bychom aspoň užili víc zábavy, než při výjezdu koncernovou Škodovkou, autem bez duše, ale simply clever. Na tradičním místě ještě nabíráme pátého člena, a už si to frčíme nekřesťanskou rychlostí po D1 směr Vysočina. Ani se nenadáme, a parkujeme „za bukem“ na jakémsi pseudo parkplatzu u místního hokejbalového hřiště, míjíme cestou skupinku Romů horlivě opravující prastarého Golfa, a pobaveně sledujeme jejich snahu narvat všechny šroubky zhruba tam, kde původně byly.

Před místním stadionem jsou už hodinu před zápasem davy lidí, jev v Budějcích nevídaný. Dalším nevídaným jevem je tentokrát menšina klubových symbolů Motoru, potkáváme prakticky výhradně fanoušky v bordo-žluté stranící pochopitelně domácím. Až před vchodem do našeho sektoru se houfují první skupinky dorazivších hostů z jihu. Nečekáme na nic, a ihned míříme na zimák. Jednak se trochu ochladit od překvapivě parného dne, druhak najít dobré místo na fandění. To první se nám bohužel nedaří, na zimáku je k našemu překvapení, i přes jeho ryze zimní oldschool vzhled, podobná teplota jako venku (a to se ještě při zápase notně zahřejeme!), to druhé už se nám daří lépe. Sektor hostů je v Jihlavě umístěn velmi pěkně v rohu místního Horáckého stadionu, v podstatě po celé jeho délce, a na exponované zápasy (tedy v posledních letech ty výhradně s Motorem) se otevírá i jeho dolní část. Celková kapacita hostujícího kotle může být třeba 1500 lidí, pamatujeme však i výjezdy, kdy nás tu bylo o tisícovku víc. Jak milé proti naší Budvar Aréně, ta nabízí hostům trapných cca 60 míst v „kvazisektůrku“ u vrat k letňáku. Bez ohledu na to, že k nám obvykle jiné družiny v moc lidech nejezdí, bych asi nechtěl být jako fanoušek soupeře častým návštěvníkem BA, bohužel…

 

Podrobněji o místním zimáku jsem se již rozepsal v dřívějším reportu. Takže jen doplním, že již 40 minut před zápasem je zejména stání krásně naplněné, postupně lidé dochází i na sektory k sezení, a úvodní nástup hokejistů za bouřlivého pískotu/tleskání nebo opačně již sleduje takřka naplněná hala. Konečný počet diváků je cca 6200 – velmi pěkné číslo! Škoda že domácí si to kazí v základní části návštěvami jen mírně přesahujícími tisícovku diváků. Sektor hostů je v horní polovině zaplněn do posledního místa, spousta jich stojí i v dolní trochu prořídlejší části sektoru. Odhadem nás může být něco mezi 600-800, těžko takhle baj-voko vystřelit přesnější cifru. Počet je to solidní, nicméně na neděli a fakt, že se jedná o asi nejdůležitější zápas v Jihlavě od jara 2005, je to spíše slabší průměr. Ano, spousta lidí tu už byla nespočetněkrát, spousta místní zimák nemá ráda. Kdy ale jindy přijet, než dnes…? Osobně jsem z naší strany prostě čekal vyšší návštěvu, nemůžu si pomoct.

Z hlediska supportu jsme na tom už o trochu lépe, zejména první dvě třetiny snesou slušné měřítko, a domácí, neobjektivně odpozorováno z našeho kouta, překřičíme. Samozřejmě, stejně jako na Slavii se zde najde spousta takových, kteří jedou do Jihlavy v přestrojení za kapry, nebo rovnou za sfingy, ale na to už jsme si také zvykli. Naše skupinka, včetně vedle stojících LG, však fandí vzorově a celkově mám z dopingu Motoráků docela dobrý pocit. Kotel řídí dva spíkři vhodně rozmístění tak, aby měl každý na starost svoji polovinu podlouhlého sektoru. K docela kvalitní podpoře nám dávají dobrý důvod i hokejky, které většinu zápasu tahají za delší konec lana a působí opět velmi aktivním dojmem. Jak jsme si ale již nejen tuto sezonu zvykli, zápasy s Jihlavou jsou plné počátečních nadějí, nakonec zchlazené vyrovnáním a prohrou v prodloužení. Nebo to ještě „stihnem“ i v základní hrací době?

Domácí fanoušci si na tento zápas, stejně jako hosté, nepřipravují žádnou choreografii, nicméně působí na mě výrazně lepším dojmem než při dřívějších návštěvách HZS. V kotli jich totiž nefandí obvyklých 50, jako v základní části, ale rovnou celá stovka. Nebo možná dvě? Čtyřikrát-pětkrát za zápas se přidá minimálně i zbytek stání aspoň potleskem, a když zazní místní odpovídačka, padají zaprášená skla na stropě zimáku z rámů. Takže ano, domácí to umí, a lze tu zažít pravé peklo jako v devadesátých letech, jen je potřeba aby jejich tým hrál v zápase první housle, a bylo to ještě v baráži o extraligu. Na druhou stranu, jak by to vypadalo po 12 letech plácaní se v pralese u nás…?

Zápas, jak je již zvykem, ztrácí Motor v nájezdech (tentokrát jsme vydrželi fakt dlouho!) a tak pomalu, bez nějakých větších děkovaček, excesů, či latinskoamerických tanců vyklízíme pole a míříme zpátky k autu a Praze. Po cestě ještě dáme rychlokebab na vyhlášeném „ípáku“, hlídkujeme po zbylých ex-derby guerillách rudých či sešívaných, lačnících po nějakém pozdně večerním suvenýru, nic se ale už neděje, ulice liduprázdné. A tak i my ukončujeme další výjezd na Vysočinu se stejně trpkým nádechem, jaký měly všechny předešlé zápasy s naším aktuálně největším rivalem. A to ještě nevíme, co nás čeká za dva dny…

IMG_1564

Abych Vám pravdu řekl, na úterní zápas s Jihlavou se nám ani moc nechce. Frustrace z dobře rozjetého, ale nakonec velmi smolně prohraného zápasu v neděli nás nenaplňuje přílišným optimismem. Bohužel, jak již stojí v názvu reportu, brutálně účelná hra jihlavských hokejistů (všechna čest) dokáže otrávit i toho nejzarytějšího fanouška. No nic, sebereme síly, na tradičním místě sedáme do tradičního výjezdního vozu, a v tradiční čtyřčlenné posádce vyjíždíme tradičním směrem, vzdor úterý a chmurným vyhlídkám. Je to přeci baráž, krucinál! V ČB parkujeme na tradičním místě, a míříme na tradiční zápas s tradičním rivalem…..a tradičním průběhem.

IMG_1615

Bohužel zklamání se postupem času dostavuje nejen z produkce, která je k vidění na ledě, ale z mého pohledu především v hledišti. Chápu frustraci některých fandů z toho, že nás Jihlava zase a znovu k ničemu nepouští, zase a znovu vítězí v prodloužení, a zase a znovu zápas překlápí na svou stranu „náhodným“ vyrovnávacím gólem. Všechna ta frustrace a rozčarování se dají pochopit, sám jsem měl během zápasu několikrát hlavu v dlaních. Co se ale pochopit nedá, je pískot debilů v hledišti na vlastní hráče. Tak co ještě chcete?! Motor se dostal až do baráže, tam zatím sehrává důstojnou roli a nadále si drží reálné šance na postup do ELH. Jasně, nepovedly se nějaké zápasy, rozhodně ale ne kvůli tomu, že by hráči na ledě nebojovali. Možná se od nich teď štěstí na chvíli odvrátilo, je to ale důvod k tomu na ně pískat? Vždyť na tom ledě, i přes fakt že byli většinu zápasu horším týmem, nechali všechno… Až Vaše manželka nebude schopná před souloží dostatečně zvlhnout, taky na ní začnete pískat? Sorry jako…

Nedá mi to a musím, bohužel, zkritizovat i výkon obvykle dobře fungujícího kotle, včetně jeho jinak výrazně hlučnější a atmosféru tvořící levé strany. Je jasné, že v neúprosném tempu zápasů, kdy zejména na výjezdech se fandí na maximum, není moc prostor k odpočinku hlasivek, ale SAKRA, baráž s reálnou šancí na postup do extraligy se tu hraje jak často, dvakrát do roka? Asi ne. Tak jako hráči na ledě nechávají maximum, je to samé třeba předvést i na tribunách, byť třeba za cenu sebezapření (k čemuž bohužel zápasy s Duklou přímo vybízí). V úterý to sebezapření na tribunách prostě chybělo a zápas se rovnal těm horším ze základní části, kdy do Budějc přijel Most nebo Kadaň s nula fanoušky. V kombinaci s nevhodně načasovanými chorály, nepovedenými odpovídačkami (čest LG výjimce…) je to na tribunách ještě horší než na ledě. Dovolit si tohle na zápase o všechno s Jihlavou, která navíc přijela s početnou výpravou a Motoráky v druhé části zápasu přejela, je z mého pohledu s přihlédnutím k všeobecnému renomé o fanoušcích Motoru, prostě totální ostuda a propadák.

Konec chrlení žluči.

Rozčarovaní dojíždíme po zápase do Prahy s nadějí, že příště už to může být jen a jen lepší. Jak na ledě, tak především v hledišti. Věřím tomu, že v pátek nastoupí v Budvar Aréně úplně jiný tým a úplně jiní fanoušci, vymažeme uplynulý týden z hlavy, Pardubice z ledu, a budeme pokračovat tam, kde jsme 28.3. skončili. Všichni, společně, jednotně.

Video:

My stále věříme a zase tam budem, až do konce. A co Vy?

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*