ŠPIONÁŽ: AZ Havířov – HC Most

Po několika reportech v krátkém sledu jsme se opět na nějaký ten čas odmlčeli. Trestuhodně nikdo z PMF nevyjel na výjezd do Třebíče, naší oblíbené destinace kde jsme až doteď nikdy nechyběli, a tak bylo nasnadě to alespoň nějak odčinit. Shodou okolností se jeden náš aktivní člen vypravil do vzdáleného Slezska, a tak mohl být přítomen na pro našince „exotickém“ zápase dvou týmů z hornických oblastí. V čem může být takový zápas zajímavý? Mnoho z Vás čte reporty Havířovské zvěře na jejich internetových stránkách, léta proslulé díky spisovateli, který na internetu vystupuje pod přezdívkou J.R. from B.K. (redakce identitu spisovatele zná, ale nebude ji z pochopitelných důvodů zveřejňovat). Nutno dodat, že reporty, ač mnohokrát úsměvné a notně přitažené za vlasy, jsou jedny z nejčtenějších na české fanouškovské scéně. Proč právě zrovna havířovské?

Havířovská fans scéna nastolila před pár lety jistý trend, kterým se  také ubírají, nebo se o to alespoň snaží, i mnohé jiné ekipy na hokejových stadionech. Trend známý původně spíše z fotbalu, s trochu radikálnějším smýšlením fanoušků, v podstatě shrnutelným pod spojením „mentalita ultras“. Nelze tvrdit, že s tím ve stejné, nebo i dřívější době nezačaly i jiné ekipy, Havířov byl však značnou dobu o krok napřed, a v jistém slova smyslu je průkopníkem tohoto fenoménu. Současně tomuto stylu smýšlení odpovídají i zmiňované reporty (nebo se právě smýšlení vyvinulo z reportů…?). No, a protože lidé hledají senzaci i tam, kde třeba není, je nejlepším marketingovým nástrojem ji za každou cenu do textu zakomponovat. V tomto směru děkujeme havířovským za drobnou inspiraci při psaní  🙂

A jak vypadá situace na místní scéně pohledem jednoho z našich členů dnes? Posuďte sami…

„Povinnosti mě zavály na týden na šachtu na Ostravsko a tak se nabízela možnost shlédnout některý z tamních hokejových klubů v akci. Jednou z možností byla hokejová liga mistrů.  Tato soutěž mě od začátku nechává chladným, Fítkofice jakbysmet a představa sledování hokeje v aréně, která má půlku hlediště pod úrovní ledové plochy a navíc kilometr od ledu, mne opravdu nelákala. Další možnost však byla mnohem lákavější. Ve středu hrál svůj domácí špíl AZ Havířov. Navíc se jednalo o české „Revír“ derby – Havířov nastupoval proti hornickému týmu z druhé strany republiky – HC Most.

Hornické derby navíc slibovalo třaskavou atmosféru, neboť z Mostu se chystalo do Havířova několik autobusů ultras. Díky absenci jakýchkoliv cedulí označujících cestu do města Havířova zřejmě tyto autobusy se stovkami oddaných fanoušků Mostu již navěky bloudí kdesi v okolí Mukačeva. Rozhodl jsem se do města vyjet s rezervou, abych shlédl všechny historické památky. 5 minut před úvodním buly jsem tedy zaparkoval u místního marketu a vyrazil na stadion. U vstupu si mne vůbec nikdo nevšímal, žádná šacovačka, prostě nic – dnes by se dovnitř pronesl klidně i sací bagr se sadou záložních trubek. V pojmenování arény však mohli býti havířovští malinko kreativnější, 3K v názvu to by bylo hnedka jiné pokoukání…

Místní hokejový svatostánek je velmi podobný tomu plzeňskému. Strmé tribuny postavené ze tří stran kolem ledové plochy do tvaru U – v podstatě odkudkoliv je parádně vidět na led – navíc je pěkné, že i zde ve Slezsku se myslí na fanoušky, kteří jdou na hokej, ale nechtějí jej sledovat, pro tyto fanoušky je vyhrazena jedna z řad u stropu arény – viz. Foto.

15387410_10209328643907029_751596980_o

Nejvíce jsem však byl natěšen na atmosféru, kterou měla tvořit zdejší ultras skupina Havířovská Zvěř. Všude na sebe pěje chválu a je pravda, že v předchozích sezónách se několikrát prezentovali velmi pěknými chorey a celkově i spoustou té světelné zábavy. Mělo by tedy jít o nejlepší ultras skupinu minimálně na slezské polokouli. Jaké je však mé překvapení, když zjišťuji, že v kotli je téměř totožný počet lidí jako je flag na zábradlích. Jsem přesvědčen, že se kotel během zápasu naplní, to se však šeredně mýlím. Celý zápas tedy žene domácí kotel o přibližně 25 hlavách (z toho polovina jsou nefandící dívky místních hochů). Očekává se vyrovnaný zápas s minimem gólů – tento předpoklad však záhy bere za své. Již po osmi minutách vedou domácí 4:1 a zápas je v podstatě rozhodnut.

Velmi vstřícný stav pro domácí však nijak neprobouzí fanoušky. Celkově mi přijde atmosféra na dnešním utkání taková ospalá. Kotel se všemožně snaží o odpovídačky s druhou stranou či zbytkem tribuny, ale snaha je zcela platonická. Jen občas pár jedinců odpoví, jinak lze však atmosféru přirovnat k hokeji někde v Lomnici nad Popelkou či Benátkách nad Jizerou. S Benátkami je zde další pojítko a to buben. Ten bohužel při tak slabé účasti domácích v kotli přehlušuje domácí support. Korunu nevalnému fandění dávají staří pánové, kteří si na dnešní adventní zápas přinesli velikonoční řehtačky a vesele s nimi křepčí. V kotli není ani spíkr – v takovém počtu by byl stejně k ničemu. Jediný organizátor, který stojí za zmínku je jakýsi hošík s blonďatým odbarveným přelivem, který fanaticky lítá řadami ultras a snaží se s sebou strhnout další.

15398816_10209328909473668_1270846119_o

Konečně přestávka. Hudební produkce během ní je zcela šílená – zřejmě snaha připomenout zlaté dekády místního města. Chcaní a… ano…. klobása. Normálně jsem si jí zakoupil, neřešil kolik a za kolik dostanu chleba a sežral jsem jí. Nebudu sem dávat žádný pošahaný zlomky, nedej bože fotku nějaký klobásy utopený v omastku. Nevím, co je to teď za přichcíplou módu u každýho reportu ze sebe dělat Babicu či jinýho podržměchačku.  Přijde mi, že někteří nejezdí na zápas fandit, ale dělat ze sebe kulinářské experty na klobásy z krysích kund. Jakmile se přiblíží přestávka, připraví si každý takový nekňuba šupleru, vzorník barvy klobás, vpichovací teploměr a kapesní váhu a utíká k bufetu. Pak ty všechny data vybleje do reportu, endorfiny se vyplaví a je klid. Stejně byste tu klobásu sežrali i kdyby byla zelená a vyválená v siflu. Po deseti škopcích je totiž ÚPLNĚ jedno, jakou má chuť.

Ale zpátky k hokeji. O přestávce jsem udělal první špacír kolem domácího kotle. Vlajky pěkné, ten pajdulák s šálama by mohl bejt víc zmalovanej a s hezčím respirátorem. První přestávku není u vlajek vůbec nikdo. O druhé přestávce se opět několikrát cournu pod vlajkama, nyní je však hlídají nějací tři nezletilí a asi dvě holky. Zvláště vlajka mladé zvěře si vyloženě říká o to býti odnesena. Nějak mi taková laxnost ke zvěři nesedí. To že z Mostu nikdo nikam nejezdí neznamená, že nepřijede nakoupit někdo jiný. Po úvodní osmiminutové přestřelce se již zápas uklidnil a konečné skóre se zastavilo na stavu 5:2. Diváků bylo hlášeno 1187. Škoda, být o jednoho víc, mohli se Havířovští poradit na telefonu třeba o tom, jak zlepšit atmosféru na domácích zápasech.

15354167_10209329023116509_1902239661_o

15417719_10209329268682648_30986450_o

Jediným světlejším okamžikem dnešního fanouškovského účinkování byla děkovačka domácích – najednou to šlo, najednou těch několik stovek lidí co bylo na tribuně sborově odpovídalo. Proč to tak nebylo celý zápas? Na obranu domácích je třeba říci, že šlo o neatraktivního soupeře. Ale na druhou stranu – Havířov potřebuje body a hlavně podporu svých fans jako sůl. Proč si tedy vybírat jen ty atraktivní zápasy a na zbytek se vysrat? Pokud chodím podporovat svůj klub, tak nerozlišuju soupeře, pokaždý je tam snad tým, pro kterej tomu dotyčnýmu tluče srdce. Jsem z toho co jsem dneska viděl v Havířově velmi zklamanej. Z mýho pohledu jsou ostatní moravský (a slezský) kluby momentálně o parník jinde než Havířov, který si asi myslel, že se na vlně poveze donekonečna. Repertoár pokřiků snad ani zmiňovat nebudu – točili jich tak šest dokolečka. Možná by místo machrování, dlouhosáhlých reportů a velkohubých gest bylo lepší udělat si inventuru ve vlastních řadách, aby Zvěř byla opět zvěří a ne parodií na cirkus Humberto.“

15409683_10209328946194586_173795461_o

Sepsal investigativní reportér A., úvodem doplnil B.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*