Otužilecký výlet do Benátek

Po velmi dlouhé době přinášíme psaný report ze zápasu navštíveného naší skupinou PMF. Ptáte se asi, proč až po dvou měsících? Inu, vysvětlení je nasnadě.

Je pravdou, že aktivita z řad PMF poslední dobou dosti ustala, v podstatě jsme se na dva měsíce, tedy hned po začátku sezony, odmlčeli jak psanými reporty, tak i (až na jednu výjimku) viditelností na stadionech 1. ligy. Nejen vlajkou, ale i fakticky. Mnozí možná budou brát jako klišé, že chod nějaké fanouškovské skupiny stojí a padá na dvou-třech lidech. Skupina má přece fungovat bez ohledu na momentální absence jednotlivců dál, být vidět, slyšet, mají to vzít do rukou zase třeba jiní. Jak se i na našem příkladě ukazuje, klišé to není. Stačí aby padlo ne úplně vhodné rozlosování, v kombinaci s naplánovanými osobními aktivitami některých jedinců, a rázem se o PMF ví asi tolik, jako v Severní Koreji o řízku se salátem. Je to samozřejmě naše chyba, za nic se neschováváme, těžko s tím ale bojujeme.Dvě-tři konkrétní osoby přestanou kvůli času jezdit, a je vymalováno. Pozor, tím neříkám, že lidé z PMF na zápasy nejezdí či nejezdili letos vůbec, ale bohužel reportová i jakákoli jiná aktivita byla prostě nulová. Naštěstí je nám až do konce sezony los nakloněn už příznivěji, a tak se opět hlásíme do služby! Nejdříve se ale trochu chytněme za nos…

Zpět k tomu, co se událo v pondělí 14.11. odpoledne. Výjezd do Benátek je pro většinu PMF třetím nejbližším možným výjezdem v rámci 1. ligy, z matičky měst necelá půlhoďka, co chceš víc… I proto jsme zde pravidelně schopní dosahovat v rámci skupiny velmi slušných počtů, nehledě na to zda se hraje v pondělí či sobotu. Den předem běží na naší FB stránce inzerce od řidičů, jak na brněnském blablacar v neděli večer před cestami do nenáviděné Prahy. Mistři volantu se předhánějí v lukrativních nabídkách odvozu ze záchytných K+R parkovišť, Felicie, Fabie, Focusy, a další auta s „notičkami“ od Bubliny, se utěšeně plní, až máme strach aby se na všechny dostaly lístky. Naše čtveřice ještě drobně posvačí něco kuřecího separátu s bezedným kelímkem v nadnárodním fastfoodu na Černém Mostě (tato kratochvíle bude některé druhý den ráno velmi mrzet!), a můžeme vyrazit. Topení běží naplno, osazenstvo Fabie poslední minuty před zimním stadionem využívá ke hře na lávové kameny s co největší možnou tepelnou kapacitou. Nic platné, místní stadion z nás udělá zmrzlé hroudy hlíny ještě před úvodním buly…

15032810_1198074223615441_8945226443180486736_n

Á propos, místní stadion. Jedná se v podstatě o kluziště obehnané ze všech stran plechovými stěnami a nahoře střechou, doplněné na dlouhých stranách o docela velkou tribunu na stání a docela malou „tribunu“ na sezení. Zbytek stadionu slouží jako sklad žíněnek (..?!). Kdo zde ještě za hokejem nebyl, nechť se na návštěvu připravuje intenzivním otužováním či pobyty v kryokomoře – je tu fakt neskutečná kláda! Podobné stadiony mají i v Kadani, Mostě (kde taky umí být solidní zima), hodně u ledu se stojí v Přerově či dříve v Šumperku. Proč je ale taková kosa zrovna tady, a to bez ohledu na roční období, a ne jinde? Výrazně lepší chladicí systém…? Těžko říct, každopádně jde o suverénně nejstudenější zimák v 1. lize a možná i v Mléčné dráze. To ale nic nemění na tom, že v sektoru pro hosty se i přes pondělní termín a jiné nástrahy schází celkem 15 členů PMF a celkově před 70 Motoráků – velmi solidní číslo. Celkově utkání na stadionu z konce devadesátých let s kapacitou kolem dvou tisíc diváků přihlíží něco přes tři stovky „amundsenů“.

15078686_1198075236948673_2758066954638006326_n

Od počátku rozjíždíme spíše než chorály, tak úderné pokřiky, místní zimák je sice odporně vymrzlý, ale jakýkoli řev se v něm velmi pěkně nese. Tvoříme tak našim miláčkům domácí prostředí, i díky později dorazivším klukům z SB a BD je úroveň fandění docela slušná, byť to samozřejmě umíme i lépe. Plusem je určitě udržení kvality po celou dobu zápasu, i přes absenci bubnu. Tím ovšem, a bohužel, disponují domácí. Používají ho však už tradičně ne jako doplněk k fandění, ale jako nástroj na dělání kraválu. Víc postřehů k domácím asi radši ani nemám… K čemu však postřeh mám, je místní klobása. Natěšen jdu o první pauze zkusit bílou, která zde bývala na i na relativně slušné prvoligové poměry nadprůměrná. K mému zklamání je ale buď špatně ugrilovaná, nebo byl změněn dodavatel – klobáska je menší než minule, měkká, a méně masitá. Hořčice na požádání kolik chceš – kremžská/plnotučná, chleba taky all you can eat. Bohužel ani to nevytáhne moje hodnocení výš jak na 6/10 – škoda. I díky tomu mne přechází trochu chuť na červenou, která byla dle reakcí o něco lepší. Situaci bryskně zachraňuje pomalu ale jistě se vyprazdňující placatice s tekutým radiátorem z Pražského hradu – Becherovkou.

Zdá se, jako bych jen kritizoval, a celý výjezd stál za starou bačkoru. Tak tomu ale určitě není! Sektor se baví různými menšími i většími demencemi, z poklidu konstantního fandění nás pravidelně vyvádí sudí Zubzanda, který evidentně někde u Babiců či Bohdalů na půdě našel recept na dokonalou domácí bramboračku, a před zraky promrzlých diváků ji servíruje v královských porcích. I přes tento fakt se našim borcům daří zvrátit nepříznivý výsledek, a v divokém prodloužení, hraném 3 na 3 (viděl jsem to poprvé, a s normálním hokejem to nemá moc společného…) se štěstí přiklání na naší stranu, a získáváme toužený druhý bod. Radost v sektoru je velká, však tohle utkání mohlo klidně skončit úplně naopak. Na oslavu vítězství čekám od kluků z Ultras i přes šacování před vstupem nějaké ohníčky, nic se ale nekoná, a tak musí přijít na řadu naše tradiční pražská produkce….

Jak již to na podzim na boleslavsku bývá, probíhá zde intenzivní sklizeň cukrové řepy. Ostatně, v okolí funguje doposud solidní počet cukrovarů, a této plodiny se zde pěstuje opravdu velké množství. Po sklizni se však vyorané bulvy neodváží hned, ale vrší se na polích na hromady. Nu a přesně takovou hromadu jsme vyhmátli při cestě od vlaku dva roky nazpět, právě při výjezdu sem, do Benátek. Nakradené bulvy pak při vítězné děkovačce přistávaly na ledě jak Marťané u Rosswellu, nehledě na nevěřícné výrazy místního ledaře, který měl s uklízením jistě nemalé problémy. Řepu se nám daří pronést v batohu i tentokrát, byť bulva je o poznání menší než minule. To jí však nebrání, aby měla takovou radost z vítězného gólu, že jí narostly křídla a proletěla se kolem hráče domácích Plodka až pod nohy radujícího se hloučku hostů ve žlutém. Ti také nevěřícně hledí, co že to na ledě přistálo. Jó, tradice se musí dodržovat – řepa neni zločin!

15094866_1198081093614754_3412591101857508049_n

Výjezd do Benátek nám nabídl vlastně přesně to, co jsme od něj očekávali. V ničem nepřekvapil, v mnohém tradičně pobavil, a tak se sem i přes tu ukrutnou zimu jistě za Motorem rádi vypravíme i příště. A s větší řepou. Tak zase zanedlouho napočtenou!

P.S.: Fotografie byly použity z FB stránky Hokejové foto. Autorem je Petr Kraus.

1 Komentář

  1. Zdravím z eskymáckých Benátek. Chválím autora za literárně velmi pěkně zpracovaný příspěvek a připojuji pár poznámek. Kritickým ódám na náš zimák se nedivím, ale už jsem je několikrát četl, mj. při předloňské play off sérii. Ale ruku na srdce – uvnitř bylo 0 stupňů a to vás tak vykolejilo? Hokej je snad zimní sport, ne? Asi jste zapomněli na jégrovky, tak příště s sebou! Fandit při +20 grádech snad ani nejde, to mají např. v Bolce a možná u Jágra na Floridě. Jinak hokej snad ušel, vyhráli jste se štěstím, hokejově jste samozřejmě vyhranější, ale chcete do ligy, tak se to předpokládá. Sudí hrůza, o tom žádná, ale i tak jste dost prasili, to myslím nemáte zapotřebí. Extraligu vám přeju, ale cesta nebude jednoduchá, když máte práci i s mladou farmou.
    Ale článek super, ode palec nahoru!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*