MENU: Domácí středečně propečená Slavia

Letošní rozlosování WSM ligy jako by se nám, pražským, a některým dvojnásob, vysmívalo do obličeje. Dva měsíce nám plán zápasů házel v podstatě klacky pod nohy, nebo naopak naše další aktivity házely klacky pod nohy účasti na hokeji – každému dle jeho priorit. A pak přišel listopad, a ďábelský trojboj pro nás „domácích“ zápasů během devíti dnů. A aby toho nebylo málo, k tomu i vhodně nalosované zápasy v Budvar Aréně v sobotu.  Najednou tedy v podstatě chodíme z hokeje na hokej, a doháníme manko, které jsme si vytvořili během uplynulých dvou měsíců. Hattrick završujeme ve středu 23.11. na Slavii. Završíme ho vítězně na ledě i na tribunách…?

Poslední návštěva Edenu v našem podání dopadla nemastně-neslaně: Na ledě přišla po nevýrazném výkonu porážka, my Pražáci viděli naposled na ledě Pepu Straku, na tribuně jsme předvedli s ohledem na dřívější invaze podprůměr, byť ne propadák, a po zápase jsme se ani nikde pořádně neopili. Report jsem tehdy psal tuším docela pozitivně laděný, ohlédnu-li se teď, dobré to nebylo. Máme tedy co napravovat. Bohužel s přihlédnutím k nynější situaci ani neuvažujeme o nějaké tramvaji (kdo ví, jestli ještě někdy nějaká bude…) ani o v létě zamýšleném choreu, na to by nám do karet musel hrát lepší termín a větší zájem spolufanoušků. Tyhle plány ale rozhodně nezahazujeme, doufáme že v minimálně druhém případě k jejich realizaci ještě tuto sezonu dojde.

img_0824

Na obvyklém místě, tedy v hospodě Kotelna (všimněte si, že jsem se konečně po třech letech naučil její název!) se scházíme docela brzo, už hodinu a půl před zápasem. Konečně, hraje se od šesti, z práce pro mnoho lidí kousek, proč si nedat jedno, dvě či tři pivka. Během pár minut tvoří členové PMF na terásce výraznou většinu, mám radost, dnes to s naší účastí bude – tradičně – dobré. Téměř všichni vzorně v našich mikinách a s našimi šálami kolem krku, nechybí samozřejmě ani vlajka. Naproti nám již sedí značně upravený pár pravděpodobně stranící Spartě, zda-li je to opilostí či od narození, těžko soudit. Safra, co ti lidi asi dělaj, že mají šanci být v PRAZE v pracovní den v půl páté odpoledne vylitý jak vázy? Diví se, proč fandíme Motoru a na mikinách máme metro, po snaze o rozumné vysvětlení toto však vzdáváme a přecházíme do módu trolling, čistě pro zkrácení dlouhé chvíle před zápasem. Vše ale, i přes přítomnost jednoho ze sobotních kladenských raubířů, probíhá v klidu, a podroušený pár se potácí pryč vstříc dalším pouličním dobrodružstvím. Zanechává však na místě igelitku plnou dárků. Nikdo z osazenstva ale o voňavky, pantofle, ani zánovní fusekle nejeví zájem, a tak vše při odchodu necháváme na baru, pro případ že by si násoskové přece jen vzpomněli.

Loudáme se na zimák, dnes neočekáváme žádný velký nával, i kontrola při vstupu probíhá v klidu, a tak se s fanoušky na stadion může podívat i jeden „ztopořený“ stroboskop. Věšíme vlajku, dnes netradičně více uprostřed, v podstatě na modré čáře, krajní sektor obvykle vyhrazený pro hosty je dnes opáskován. Při pohledu vzhůru však vidím pro mě až překvapivě velké množství Motoráků. Proč překvapivě? No, řekněme si to upřímně – výjezdový vrchol je na Slavii už daleko za námi (baráž a loňský první zápas), teď „frčí“ pro změnu zase Kladno, kde jsme byli v sobotu, a spousta lidí prostě po Kladnu ve středu do Prahy už nepřijede. I do Jihlavy už nás jezdí o poznání méně než bývalo zvykem. Jasně, pořád jsou to počty, o kterých vědět čtyř-pět let zpátky, dojdu si dobrovolně na prohlídku do Bohnic (pamatuju v úterý na Slavii v O2 Areně i 11 fans Motoru celkem!), ale už to prostě není co bývalo. Dnes nás může být odhadem „jen“ asi 300, možná o trochu víc, z toho asi 20 PMF. Jak zpívá čerstvý nositel Nobelovy ceny za literaturu, „times, they are a changin’…“

img_0833

Dnes absentuje i valná většina obvyklých atmosférodějců z řad Ultras, spíkra dnes bude dělat v tomto ohledu nová tvář, jsem docela zvědav, jak se s tím popasuje. Za třemi vlajkami začínáme docela hlasitě fandit, až se divím jak dobře se halou naše pokřiky nesou. Spíkr si vede docela slušně, chybí sice občas trochu větší cit pro správné zařazený pokřik či chorál, ale je to zezačátku překvapivě dobré. Přes tohle všechno tedy, ač stojící takřka uprostřed tribuny, moc neslyším kotel domácích. Ten je zaplněn velmi hrubým odhadem trochu lépe než minule, ale s hlasitostí je dlouhodobě na štíru. Jo, ze Slavií teď jednoznačně táhne ta fotbalová, ty tam jsou doby, kdy to bývalo aspoň vyrovnané. Domácí si aspoň připravují jedinou dnešní optickou prezentaci, vytahují obouručky s různými nápisy se slávistickými motivy, vidím to jen hodně z úhlu, takže těžko hodnotit. Ale aspoň něco. To vše bedlivě sleduje, stejně jako náš kotel, i parta obecně známých tváří z Tribuny Sever, stojící kousek od nás. Jsme tedy trochu více na pozoru než na jiných zápasech, v tomto ohledu ale žádné bulvární senzace nečekejte. Občas po nich mrkneme, oni po nás, nic se ale neděje. Možná také proto, že vše z čestné lóže natáčí i kamera kriminálky Anděl. Tak snad konečně budeme v tom seriálu, když to s Bédou Trávníčkem a Bohdalkou nevyšlo…

Za našeho, na tento počet docela dobrého fandění, končí první třetina. Hlídáme vlajky, někdo podniká výlet přes půl Zeměkoule za účelem fyzické úlevy (jestli mají něco na Slávii hodně špatně vyřešené, tak jsou to hajzly..), někdo kritizuje zatím docela vlažný výkon našich hokejistů, někdo hodnotí velmi dobrou úroveň hry sešívaných, a krásnou přihrávku čárového sudího na vyrovnávací gól. Stejně letargický výkon předvádí Motor na ledě i ve druhé třetině, bohužel se k němu přidáváme i my na tribuně. Úroveň fandění je o level horší než v první části, sektor sice docela příkladně zvedá ruce, hlasivky nám ale dnes nejdou stejně, jako hokejkám nohy, a tak v tomhle počtu mrháme potenciálem. V nejhorší chvíli nás může fandit třeba 80, což je samozřejmě hodně špatné. Má to spojitost jistě s děním na ledě, a dost pravděpodobně i s vyčerpáním části fanoušků po famózním představení v sobotu na Kladně. Po skvělém výjezdu prostě logicky musí následovat horší, to se nedá nic dělat.

img_0836

Z myšlenek o tom, proč moucha nespadne ze stropu, nás budí razantně třetina třetí. Na led nastupuje úplně jiný tým, který Slávisty drtí hned od první minuty, ti nevědí kam dřív skočit. Vlévá to krev do žil i ztuhlým fanouškům na tribunách, kde najednou většina ožívá a spouštíme svůj obvyklý rachot. No vida, jak občas prospěje si trochu dáchnout! Přichází kýžený vyrovnávací gól, zanedlouho po něm orgasticky vymete šibenici Ondra Šulek, a to už je vše jak má být. V sektoru běží hlasité odpovídačky, dáme i Řve tribuna, byť popletové seshora kazí předříkávání (?!), a nakonec si díky našim milovaným hokejistům zapějeme i něco o tom, že hodina bývá dlouho trpělivá. Zápas končí za jednoznačného stavu 5:2 pro Motor, pro hosty (sic!) asi trochu krutý výsledek, byli dvě třetiny lepším týmem. Nás hřeje u srdce to, že když Motor přepne na svoji obvyklou úroveň, většina soupeřů z ligy nestíhá. Platí i pro tribuny. Nadšeni dáme první děkovačku, tu nám „kazí“ Slávisté tou obvyklou svojí, a tak se rozhodujeme vytrvat na místech a vyvolat hráče zpět z šaten. Ti skutečně přijíždějí, v tu chvíli ztopořený stroboskop nevydrží a začíná tryskat…bílé světlo. Robert Rosenberg tiše závidí devadesátisekundový blikanec, my si zatím užíváme „hakku“, kdy si před seřazený tým stoupá Květák, a žádá si vytleskání. Kdo vzpomíná na Květáka ještě za starých časů, pomysleli byste někdy, že je tento moment možný? 🙂

Povedený obrat na ledě i na tribunách ještě míří početná skupina PMF zapít do blízké putyky, baví se (ne)křesťanským humorem, a nedopíjí pivo značky Ostravar, alias vylouhovaný popelník. Shodujeme se, že v některých regionech bychom zakázali právo várečné. Je ale bohužel pracovní den, a tak večírek končí poměrně záhy, někdo důstojně odchází, někdo se potácí k domovu, někoho odváží metro, jak stojí na našich slušivých mikinách.

Hattrick úspěšně završen, tak zase někdy napočtenou!

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*