Bída a popletové v Edenu

Zápasy se Slávií v Edenu jsou pro Prague Motorfans vždy speciální, vlastně domácí zápas. Trable s cestou na zápas tentokrát nehrozily, neboť Dopravní  podnik hlavního města Prahy nemusel čelit ani sněhu, ani Ťokovi, aneb Jezdíme metrem, a co vy? Někteří z nás šli na předzápasové pivko rovnou pěšky. Ono posezení před zápasem se již tradičně odehrálo ve Staré kotelně. Jako obvykle se mezi Elitní pražskou náplavu přimíchalo pár domorodců a také výjezdníků z Jihu, mezi kterými se naneštěstí objevují i popletové, kteří obvykle vyrazí na jeden výjezd za sezonu a spíše než na hokej se těší, jak si namatlají hubu daleko od své Mařky. Jeden takový si přisedl k našemu stolu a jal se dokázat, že je popletou toho nejvyššího stupně. Již značně podnapilý vykládal onačejší bláboly, než minule zmíněný štamgast z pumpy na Vysočině. Jednou že nesnáší černé pivo, pak o něj žebral, pak vykládal, že je sládek z Budvaru, což po čase odvolal, následně se jal prohlašovat, že zná autora posledního PMF článku a že má maďarské nebo nějaké anglické jméno (samozřejmě mě neznal a nepoznal, i když jsem seděl naproti němu). Pomyslně (byv řádně potrollen) se s námi rozloučil tak, že se odebral k vedlejšímu stolu a na celou hospodu křičel, že tam sedí nějaký blbí Pražáci. K jeho údivu se dozvěděl, že i u vedlejšího stolu sedí Pražáci, tak se radši vzdálil. Už se ale blížil zápas, tak jsme odešli i my.

Nevím, jestli to bylo časem, ale před vstupem do sektoru nás překvapivě nečekala žádná dlouhá fronta na šacování, což vždycky zlepší den. Dalším překvapením bylo pozměněné občerstvení (pokud jsem to minulý zápas neignoroval). Místo Géčka Radek, bílá i vinná klobása, guláš, paráda. Obsluha však nebyla moc sehraná, jelikož ze tří objednaných věcí mi dali hned dvě jiné (pivo naštěstí nepopletli). Sektor hostí jako obvykle zaplněný, domácí atmosféra, takřka neslyšitelný sektor host… pardon, domácích Sešívaných. Všechno nasvědčovalo tomu, že se schyluje k příjemnému zápasovému prožitku. Opak byl však pravdou. První třetinu se uvařila luxusní bramboračka, která nemohla bavit snad ani hráče na ledě. Korunu tomu nasadil nesmyslný (ne)zákrok značně nejistého Kváči. Ve druhé třetině se naše hra trochu zlepšila, Pavlinův průstřel rozjásal polovinu zimáku, ale rovnovážný stav dlouho netrval. Třetí třetina byla ve znamení snahy dorovnat už dvoubrankové manko a překonat střeleckou impotenci. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale nepřehrát bídu, co stačila (nejen) Slávii dělá z našich hráčů ony poplety, což nespraví ani Karabáčkova bitka. Shrnutí výkonu rozhodčích bych tentokrát nechal na neznámém kotelníkovi, jehož výkřik „Blbečku, vole!“ mi vykouzlil alespoň na chvíli úsměv na tváři.

Nezbývá než doufat, že porazíme Litoměřice, protože ostudu, že svazová farma by nás v tabulce předběhla, bych jen těžko rozdýchával.

Hokeje není nikdy dost, tak na viděnou v sektoře či napočtenou zde či na fóru.

1 Komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*